Případová studie: Sinner (Mind in the shit)

My mind in the shit!

Co bylo předtím, byla nuda. Lepší bylo to, v čem jsem se právě nacházel. Nadopovanej piracetamem jsem hltal každý slovo, každou větu. Neměl jsem dost! Ničeho nebylo dost, všeho bylo málo. Pohltilo mě to. Úplně. Dokázal jsem díky tomu spousty věcí, o kterých se mi ani nesnilo, zažil věci, který normální člověk nezažije. Bylo to opravdu super, ale poslední dobou mě svazoval takovej divnej pocit. Něco bylo špatně. Jo, bylo krásný si užít a jít zase dál. Jen tak, pro zábavu. Metody jakž takž fungovaly, vše jsem si postupem času vyladit k dokonalosti. Naučil jsem se procházet testy, věděl jsem, co odpovídat, četl jsem ve výrazech tváře, v gestech, v řeči těla. Dokonalá mašina na analýzu. Ztrácel jsem nad sebou kontrolu.

Když ale vždy bylo po všem, všechno ze mě opadlo. Ne proto, že bych to nedával, ale vždy jsem se nakonec ocitnul sám v bytě a nebyl nikdo, koho bych měl vedle sebe. Nenaplňovalo mě to. Holky jsem viděl jen jako myšlenky. Prostě jen jako zdroj uspokojení. Krmil jsem to zvíře a zatápěl víc a víc pod kotlem! Už mi ani primárně nešlo o sex. Byl jsem toho doslova přežranej. Pořád jsem kolem sebe házel dynamit, přestal se zajímat o to, co si o mně myslí ostatní, osvobodil svoji mysl, probudil v sobě věci, které byly hluboko uvnitř. Nebyl jsem na nikom emočně závislej. Bylo mi to všechno jedno. Až mi jednoho dne dynamit bouchnul přímo do xichtu! A já nevěděl, co dělat dál, jak pokračovat, co teď. Pomoci se mi, samozřejmě, nedostalo a já si musel těma sračkama projít sám, bez pomoci. Klasika všech klasik.

Po poslední zkušenosti jsem ve Streetgame přestal věřit na 100%. Ponořil jsem se do zlých stavů mysli a začal přemýšlet, co bude dál. Tou dobou jsem již dlouho čerpal inspiraci z více zdrojů, ale teď jsem se tomu začal věnovat ještě více a zanevřel jsem tak trochu na to, co už mi nepřipadalo tak dobrý. Sem tam článek do deníku, aby měli nováčci co číst, ale už to pro mě ztrácelo smysl. Vše základní jsem věděl. A do toho jsem se spojil se dvěma lidma, kteří měli podobnej příběh jako já. Jasně, detaily se lišily, ale základ byl stejnej. Všichni totálně v prdeli, zoufalí. Vyměnili jsme si svoje zkušenosti a na nějakou dobu vše utichlo, aby se mohl zrodit projekt, kterého jsem i já součástí. Dostával jsem se z těch stavů, až se mi to podařilo úplně. Nakonec jsem na ten jed našel protilátku, která mi z toho pomohla. Nejdůležitější je čas a trpělivost. Na tom fóru už nejsem a nezáleží mi na tom.

Vidím před sebou obličeje všech těch dívek a v duchu se jim omlouvám za to všechno. Byla to dobrá hra ve špatných rukou. Dítě s dynamitem. Žádná z nich ani neví, čeho jsem byl součástí a je to dobře. Nehlásil jsem nikdy nějak veřejně k té komunitě. Vždy jsem to držel v tajnosti a jsem za to rád. Nyní začíná nová etapa. Etapa, kde je možné svobodně projevovat svůj názor, dělit se o zážitky, předávat zkušenosti. Neboj se ptát, psát svůj názor, podělit se o svoje zkušenosti. Tady totiž můžeš! ;)  

_Sinner_