Koncept: Vnitřní a vnější ego

Na naší stránce definujeme ego jako představu o sobě samých, kterou chcete aby ostatní o vás měli či ji chcete mít vy sami a sice z toho důvodu, abyste se cítili "lépe" či v kritičtějších případech, byli vůbec schopní fungovat. Dále ho tedy rozdělujeme na vnitřní (čili vaše kýžená představa o sobě samých) a vnější (neboli představa o vás, kterou chcete aby mělo okolí). Samozřejmě se mohou různě křížit a vnější ego vás může ujišťovat o vnitřním či naopak.

Příkladem vnitřního ega může být někdo, kdo si o sobě zkrátka chce myslet, že je extrémně inteligentní, aby se se sebou cítil "dobře." A tak potřebuje pro svoje ego neustálou validaci, nedá mu totiž pokoj. Tráví tedy spoustu času například děláním IQ testů, dokud nedostane výsledek, se kterým je spokojený a všechny nižší mu tohle ego nabourávají, případně je časem začne odignorovávat a čekat jen na ten svůj "validační," aby si to zkrátka dokázal.

V případě, že by to samé ego bylo vnější, tak se taková osoba bude snažit vypadat co nejinteligentněji mezi lidmi, zatímco sám doma (či v okruhu lidí, kde nemá potřebu toto své ego realizovat) to ani prožívat nemusí, jakoby nasazoval jakousi masku. Nicméně mezi určitými lidmi (může to být omezené na různé skupinky, například dívky či lidé ze třídy, podle toho co je motivace za tímto egem) se bude tento člověk snažit působit tak, aby si o něm ostatní udělali takovou představu, jakou potřebuje pro to, aby se cítil validovaný.

Dále můžeme egu přisoudit typ představy, kterou si o sobě dotyčná osoba chce budovat, zde je to například "vypadat inteligentně" či "dokazovat si svoji inteligenci." Někteří si zase chtějí budovat image svůdníka nebo drsňáka. Člověk může mít více typů ega, z nichž mohou některá být vnější, jiná vnitřní a další kombinovaná. Stejně tak představa, kterou si chce dotyčný o sobě uchovávat, může být různě komplexní či detailní. Nejsou to škatulky, spíše spektrum.

Víme jak se ego pěstuje (pomocí validace), ovšem původní příčina jeho vzniku nám není známá úplně. Zřejmě jich může být víc, například nedostatek stimulu či uznání v určité oblasti z dětství (možná i později během života) nebo traumatický zážitek. Na původní motivaci za vznikem ega se podíváme jindy, bude to zřejmě vyžadovat zabrouzdání do psychologie.

Všechny ty věci, které člověk dělá pro validaci svého ega může činit i z mnohem zdravějších a produktivnějších důvodů. Například se nesnaží samoúčelně vypadat inteligentně ale poučuje ostatní, protože cítí, že tak udělá svět lepším, případně ho dané téma prostě zajímá.

Ego jako takové je víceméně patologická věc, která nedá pokoj člověku, případně lidem kolem něj a jeho samotná existence je znakem nějakého nevyřešeného hlubšího problému, proto je ideální stav se ho kompletně zbavit, na to se ale také podíváme jindy.

Nepleťte si ego se zdravým sebevědomím nebo třeba snahu prokázat někomu vaše schopnosti, aby vás přijal do práce nebo nechal projít u zkoušky. Tam není vaše motivace "připadat si dobře," ale "někam se dostat." Ego je, ironicky, velmi submisivní věc, kdy je člověk vlastně otrokem sebe samotného a tomu, co si myslí ostatní (či on sám o sobě) dává velikou váhu, je náchylný na jeho podráždění (může reagovat vznětlivě, zoufale, smutně...). Jedná se o velkou a otravnou slabinu.

Ego může mít i formu takovou, aby si o dotyčném ostatní mysleli, že je mu jedno, co si o něm ostatní myslí.