Koncept: Aplikované vzorce absolutního štěstí

Vzpomeňte si, jak jste si svůj vysněný život představovali před nějakým zlomovým bodem, kdy se váš světonázor začal radikálně měnit, například jste přijali nějaké ultrapravicové či ultralevicové ideologie nebo spolkli červenou pilulku. Pro příklad uvedu poslední případ.

V době, kdy jste byli pod opojením modré, jste nejspíš měli takovou představu ve svojí hlavě - že někde v budoucnosti na vás čeká "ona," ta vyvolená. Dívka vašich snů, kterou potkáte například v hospodě, na procházce, kdekoliv, a vnese do vašeho života světlo. Možná jste si představovali i svatbu, společný život, děti... Do toho mohlo být součástí této vize například vítězství ve sportce, založení kapely, to že se stanete slavným vědcem. U každého to bylo trošku jinak, většinu kluků ale spojuje právě představa oné jediné dívky. A také hlavně to, že tahle vidina pro ně představovala jakési domnělé světlo na konci tunelu, která byla zdrojem jak naděje, tak spousty trápení.

Poté někteří spolkli červenou, výše zmíněná představa se začala hroutit a roubovala se na ni jiná, která byla v souladu se světem tak, jak vám ho červená pilulka ukazuje - žádná vyvolená neexistuje a muži jsou nemilosrdně rozděleni na "alfa" a "beta" samce, kdy ti první berou vše (včetně žen) a zbytek je jen využíván. To je v naprostém kontrastu s modrou, ve kterém někde čekala ona "vyvolená" a zamilovanost byl nevysvětlitelný proces, který se prostě stal, když k tomu mělo dojít.

Co se pak stalo s touhle představou? U většiny úplně padla a nahradila ji diametrálně odlišná, ve které se z nich stali profesionální baliči, kteří dokáží do postele dostat kteroukoliv, na jakou ukážou. Co se týče dalších částí, tak spousta kluků už nevyhrává loterie a nečekají zázraky, ale všude se nemilosrdně derou, vzdají se koníčků i kamarádů, kteří jsou údajnou součástí onoho "beta" světa a často se objevuje určitá forma misogynie a elitismu.

Nyní se nad tím zamyslíme, oba tito lidé chtějí být primárně šťastní a v obou těchto světech existuje jistá forma absolutního štěstí, v jednom je jím ona "vyvolená," v druhém je to být "alfa." Oba mají také svoji metodu, jak tohoto štěstí dosáhnout, modrá spoléhá na zázrak, červená na nemilosrdné draní se dopředu. Nikdo ale neví, kdy přesně má jeden či druhý cíl přijít. Když už se objeví něco, co by ho mohlo představovat (například nalezení přítelkyně či schopnost dostat do postele skoro každou), tak to časem stejně zešedne a stane se z toho nový standart.

Navíc, ať už jsou obě pilulky jakkoliv komplexní, zahrnující X různých činností a dílčích cílů (najít si práci, posilovat, osamostatnit se...), tak jsou všechny více či méně podřízeny tomu hlavnímu, kterým je v jednom "vyvolená" a v druhém "alfa status." A obojí se točí kolem dívky či dívek.

Nicméně obě tyto ideologie jsou zákonitě falešnou vírou, jelikož ženy od přírody přitahují vyzrálé osobnosti s jasnou životní cestou a odpuzují je ti, kteří jsou na nich jakýmkoliv způsobem závislí či si něco dokazují. Tyto dvě pilulky dělají přesně tohle, kolik nešťastných "štěňátek" brečí u piva, že jejich princezna se ne a ne objevit a kolik samozvaných "alfa" samců se tluče do prsou s tím, kolik zářezů (či oslovených dívek na ulici) mají na kontě?

Hlavní myšlenka je ta, že oba chtějí být šťastní a je jim podán nějaký návod, jak toho dosáhnout, že si mezi své štěstí a úspěchy se ženami dávají automaticky rovnítko je už prostě jen důsledek společnosti, ve které vyrůstali. Namísto těchto dvou pilulek můžeme dosadit různá náboženství či filozofické směry a ona představa člověka o tom, jak bude vypadat jeho či její vysněný život se vždy podle toho změní.

A teď si představte, že vám nikdy nikdo žádné zaručené absolutní štěstí neukáže, nechá vás prostě kráčet životem a objevovat, co vyhovuje vám. Můžeme v této úvaze jít ještě hlouběji a zamyslet se, co by se dělo pokud by vám nikdy nikdo ani neřekl že můžete být šťastní, zkrátka tento pocit nenazval a neohraničil, ale to necháme na jindy. Osobně předpokládám, že vidina tohoto absolutního štěstí spoustu lidí odvádí od toho, aby hledali svoji osobní cestu a onu "spásu" v ní, tedy vlastní individuální imperativ. A tak většinu svého času promarní draním se za tímto nedosažitelným cílem.

Je tedy třeba udělat několik věcí, aby člověk tuto cestu našel, v první řadě získat střízlivou perspektivu a realistický pohled na to, jak svět funguje. Dále také objevit vlastní hodnoty a hlavně si dát pokoj sám od sebe, čili netrápit se nějakým nutkavým pocitem, který si neustále musíte kompenzovat, ať už je to snažit se sbalit každou nebo vypadat co nejinteligentněji - ne protože takoví jste, ale protože si takoví chcete připadat.

V momentě, kdy pochopíte absurditu a nebezpečí těchto univerzálních cílů, ujasníte si kdo jste, co chcete a povznesete se nad všechny vaše nejistoty, mohlo by být možné s klidem najít vlastní cestu a sebevědomě se na ni vydat. A necítit u toho neustálé nutkání že musíte sbalit co nejvíce dívek nebo tiše čekat na vaši vyvolenou, musíte si svojí cestou být jistí (ale zároveň se pořád dívat, kam vás  vede), jakýkoliv větší nutkavý neklid ve vaší hlavě vás může dovést na scestí.