Hraj "hru" a ona si zahraje s tebou: Raději hledej sebe.

11/11/2019

Aby člověk dokázal lépe "spolknout bílou pilulku" a namísto snažení se "být přitažlivý a balit holky" otočil svoji motivaci na "snažit se být co nejkompatibilnější se svým já," je třeba mít určitou perspektivu. Faktem totiž je, že spousta kluků může mít pocit nejistoty v momentě, kdy najednou namísto učení se reakcí na všelijaké testy či nacvičování dominantní gestikulace začnou "opravovat" svůj pohled na svět či dávat si odvykačku na vlastní ego. Zkrátka jim to může připadat tak, že to s dívkami nemá nic společného, což je odradí. Tenhle postoj vychází ze špatného pohledu na přitažlivost, kdy je chápána jako účelně vyvolávaný jev, nikoliv vedlejší účinek maximalizace sebe samotného (která musí být motivována vnitřně).

Jakmile se člověku spraví představa o přitažlivosti a pochopí že ji ne nemá, ale nesmí vyvolávat samoúčelně - jinak je z dlouhodobého hlediska stejně odsouzen k zániku, tak je mnohem snažší si od sebe dát klid a "přehodit výhybky." Plus, vnitřní motivace a následování vlastního individuálního imperativu je vlastně to nejhlubší dlouhodobé naplnění, co můžeme mít. Pokud místo toho dá člověk přednost umělému učení se "hry" a postupně jí obětuje většinu svého života, tak může dojít až k tomu, že sám sebe udržuje v iluzi o vlastním naplnění a štěstí založené na svém úspěchu v romantické a sexuální sféře života. Jinými slovy - chlapec pochopí že dívky jsou jeho zrcadlem, ovšem namísto aby upravil sebe, upravuje svůj odraz v něm.

Když se to s "hrou" přežene, může se stát mnohem více tragických scénářů, ať už je to rozvinutí si nějaké formy disociativní poruchy či zaprodání se hodnotovému systému, který s vámi absolutně není kompatibilní. Minimálně "hrou" ztrácíte čas a energii tam, kde byste mohli pracovat skutečně na svojí maximalizaci, pokud to se sebou samotnými myslíte opravdu vážně. Jestli si chcete jen občas "vrznout," nejspíš vám pár triků postačí, nicméně pořád vedle vás paralelně bude existovat vaše nerealizované maximalizované já. Nicméně je na vás, jak moc ho chcete dosáhnout a co je vaší opravdovou motivací.

Tenhle článek slouží jáko nástin perspektivy pro to, proč je lepší soustředit se opravdu na rozvoj sebe samotného než na učení se "hry." Pokud totiž hypoteticky maximalizujete sebe a stejně nebudete mít úspěchy s dívkami, budete aspoň šťastní. Jestliže se stanete epickými "hráči" a pořád to nepůjde, nebudete ani šťastní. Navíc, už na základě toho jak byla přitažlivost "zamýšlena" nemůžou být dívky vaším imperativem (nejspíše pouze v rámci nějaké poruchy či deviace, která se takhle vlastně long-term sama filtruje), jelikož by vás to automaticky dělalo závislým na úspěchu u nich, což jsou další "mínusové body" pro "hru." Osobně bych ji doporučil maximálně pro rychlé dohnání sexuálních zkušeností, o kterých máte nutkavou představu že vám chybí (budete si tak od sebe lépe dávat klid), ale pak ji rychle odinstaloval. Snažte se během toho napáchat na lidech kolem co nejmenší šrámy.

Každopádně, z této perspektivy nám vlastně vycházejí dva opačné konce spektra, kdy na jednom je kompletní "hráč," který vlastně zaprodal sebe samotného "hře" a veškeré jeho úspěchy v sexu či vztazích stojí na pracně rozhýbané setrvačnosti a na druhé někdo, kdo našel a "vyleštil" sám sebe, ty samé úspěchy si ho doslova hledají samy. Ten první bude pravděpodobně jednou cítit šílenou prázdnotu a promarněnou příležitost jménem život, ten druhý zemře šťastný. Snažit se obejít přírodu se zkrátka nevyplácí. Je také nutné poznamenat, že spousta "hráčů" není až tak oddaných, někteří z nich opravdu hledají sebe samotné atd... Proto zde píšeme o spektru, ne o škatulkách.