Archetyp: Otcovská figura

Pokud cokoliv děláme, je dobré vědět kterým směrem se udáváme a co je náš cíl. V případé filozofie bílé pilulky je to maximalizace svého potenciálu, což znamená kompletní eliminace potřeby vnější validace (ega) s maximalizací vnitřního naplnění (individuálního imperativu a překonání lenosti, slabé vůle atd...). Výsledkem takového mindsetu je někdo, kdo si jde upřímně za svým (tzn. tato motivace je mu účelem, nikoliv prostředkem), má jasno v hodnotách a nemá žádnou potřebu hledat svoji cenu u ostatních. To ovšem neznamená že jsou mu ukradení (může to ale být jak introvertní tak extrovertní, chladná či vřelejší osoba), někdo takový prostě jen nemá potřebu skrze jakoukoliv formu validace od ostatních (pochvala, obdiv, sex, cokoliv...) projektovat vlastní hodnotu, má už v sobě totiž jasno. O to obdivuhodnější takový člověk může být, ovšem nikdy nic nedělá primárně kvůli obdivu.

Jinými slovy, někdo takový se stane určitou formou přirozené autority - někým, kdo na upřímné cestě za svým cílem (a postupnou destrukcí ega) nabral spoustu zkušeností, získal realistický pohled na sebe, svět i ostatní a utvořil si svůj osobní hodnotový systém. Systém toho co je pro něj důležité (dobro, férovost, slušnost...) a co je naopak třeba potlačovat nebo trestat (zlo, chamtivost, ješitnost...). Díky realistickému a upřímnému přístupu někoho takového ho ostatní (většina) považují za člověka, ke kterému mohou jít pro radu, koho chtějí sami respektovat či následovat. Čili otcovská čí vůdčí figura, vzniknutá "přirozenou" a férovou cestou přes zkušenosti, sebepřekonání a introspekci, ne cpaním se dopředu skrze úplatky, manipulaci či připisováním si zásluh jiných, ovšem bez zralého mindsetu.

Nejedná se o někoho, kdo se snaží uměle působit dominantně protože je to přitažlivé či samoúčelně demonstrovat nezávislost na validaci od dívek, kterou však nedisponuje. Nemá zapotřebí učit se reagovat na nějaké testy či přisupovat na jakousi "hru." Srovnal sám sebe, ostatní (včetně dívek) ho následovat chtějí sami (dominance), má svojí životní cestu která ho naplňuje (nezávislost), pro opačné pohlaví má své místo založené na introspekci, ne na kulturních tradicích (například svatba) či jakékoliv jiné doktríně (nenechá si podsouvat kolik dívek či zářezů má mít a jak k ním přistupovat). Díky tomu že vyrostl jak z pohádky, tak ze hry, nepotřebuje se složitě učit jak nad dívkou "vyhrát," má vlastní hodnoty, které ho během "zkoušení" ze strany opačného pohlaví podrží.

Není uražený či dotčený že mu dívka nenapsala či se neobjevila na schůzce, stejně tak jí nemá nutkání samoúčelně dokazovat že mu to nevadí. Jen si o dívce řekne že potřebuje naučit slušnému chování a pokud to takhle půjde dál, holt se nebudou vídat, může jí to klidně vyčíst - úplně stejně by to ale vyčetl i kamarádovi či komukoliv jinému. Zkrátka nedělá žádné výjimky v jednání, maximálně pracovní - a nepodporuje nikoho v chování, které mu samotnému je proti srsti, respektive jeho vyzrálé verzi. Někoho takového navíc lidé (včetně opačného pohlaví) vnímají jako autoritu již přirozeně a oprsklé, drzé či jiné nevhodné chování jim ani nepřipadá úplně vhodné. Z pohledu červené pilulky by někdo takový téměř "nebyl testovaný" prostě proto, že jeho silná osobnost z něj automaticky září, stejně jako u nevyzrálých štěňátek zase očividně žádná není. No a "hráči" jsou pod neustálou palbou "testů," dokud nepadnou či se nenasměrují správně.

Pokud máte pocit že nemáte dostatek respektu, poslušnosti, následovníků, oddanosti, čehokoliv... Tak uvažujte proč tomu tak je, nesnažte se je nikdy samoúčelně získat tak, že se začnete chovat povýšeně či sobecky. Nějakou dobu to může fungovat, ale budete narážet a jednou narazíte opravdu nepříjemně... Místo toho se zmyslete - proč tomu tak je? Jste příliš ješitní? Děláte to kvůli svému egu? Doopravdy vám na lidech nezáleží ale tváříte se že ano? Chcete prostě jen být v čele, abyste si něco dokázali? Budete k sobě muset začít být upřímní a pomalu eliminovat všechny překážkové vlastnosti. Nebo zůstat jejich otroky už napořád a neustále narážet. Nikdy nenajdete vnitřní klid.

Mimochodem, cílem není se takovou figurou finálně stát, ale začít jako někdo takový uvažovat (je to totiž nekonečná cesta, má ovšem určité přechodné "zlomové body") - není to zkrátka tak že bychom dali definici a řekli "Ok, sem směřujte," je to naopak - zamysleli jsme se kam vnitřně motivovaná cesta bez potřeby externí validace vede a výsledek je archetyp popsaný výše. Archetyp, který se vůdcem a učitelem stává naprosto přirozeně. Na takovou pozici koneckonců nepatří každý - a vedení ve špatných rukou je detrimentální pro všechy (vzpomeňte si na některé diktátory - a jejich kolikrát heartwarming konce, že pane Staline?).

Stručně - pokud vám nějaká vyzrálá (a tedy přitažlivá) vlastnost chybí, neučte se jak ji simulovat, zkrátka ji získejte.